Halucinogeny Nového světa

04. 04. 2009 | † 27. 05. 2011 | kód autora: 8mw

Pokrm bohů: Halucinogeny Nového světa
Terence McKenna, Pokrm bohů: hledání pravého stromu poznání, DharmaGaia , Praha 1999


Halucinogeny Nového světa

Rostlinné indolové halucinogeny a jejich kulty nacházíme především v tropech a subtropech Nového světa, neuvěřitelně bohatých na halucinogenní rostliny. Podobné ekosystémy v tropech jihovýchodní Asie a Indonésie se s Novým světem, co se týče množství rostlin s indolovými halucinogeny, nemohou porovnávat. Proč nejsou tropy Starého světa, zvláště Afriky a Indonésie, stejně bohaté na halucinogenní flóru? Nikdo zatím nebyl schopen odpovědět na tuto otázku, ale ze srovnání vyplývá, že Novému světu dávají silnější halucinogenní rostliny přednost.
Ačkoliv je známo, že se psilocybin nachází i v evropských druzích zakrslých hub rodu lysohlávka (Psilocybe), nikdy nebylo prokázáno, že by byl součástí evropského šamanismu nebo lidového léčitelství, zatímco šamanské využití v mexickém Oaxace je nejméně tři tisíce let staré. Nový svět hostí rovněž jediné přežívající kulty založené na dimethyltryptaminu (DMT), na beta-fenolátové skupině včetně harminu a na ergotaminovém komplexu v povíjnici nachové.
V důsledku téměř výhradního výskytu halucinogenů v Novém světě západní medicína objevila jejich existenci až poměrně pozdě. To vysvětluje, proč se psyChedelika v západní psychiatrii používají jen vzácně. Díky vlivu hašiše a opia na imaginaci romantiků se opojení hašišem a opiový sen staly paradigmatem působení nových "mentálních drog", které fascinovaly bohémské literáty od konce 18. století. A moderní západní psychoterapeuti si všimli halucinogenů hlavně díky jejich schopnosti napodobovat psychózy.
V 19. století se badatelé vraceli ze svých cest se stále přesnějšími zprávami o zvycích domorodců. V 50. letech 19. století botanikové Richard Spruce a Alfred Russel Wallace cestovali v povodí Amazonky. Na horním toku Rio Negro byl Richard Spruce svědkem, jak si indiáni připravovali neznámý halucinogen. Všiml si, že hlavní surovinou pro přípravu tohoto intoxikantu byla dřevitá plazivá liána, kterou pojmenoval Banisteria caapi. O několik let později, při putování západním Ekvádorem, si povšiml, že stejnou rostlinu domorodci používají k přípravě halucinogenu zvaného ayahuasca.
Ayahuasca je až do dnešní doby součástí duchovního života mnoha kmenů z horských deštných pralesů Jižní Ameriky. Přistěhovalci do Jižní Ameriky si na ayahuasku také zvykli a vytvořili si svůj vlastní etnobotanicko-lékařský systém pro využívání psychedelických vizí, které vzbuzuje, k podpoře léčení.
Ayahuasca je kečuánské slovo, které se dá zhruba přeložit jako "víno mrtvých" nebo "víno duší". Tento termín neodkazuje jenom k připravenému nápoji, ale také k jeho hlavní složce, dřevité lián...

.... Tkáň této rostliny, dnes nazývané Banisteriopsis caapi, je velmi bohatá na alkaloidy beta-fenolátového typu. Nejdůležitější z nich, harmin, je sice rovněž indol, ale je halucinogenní až v dávkách, které jsou považovány za toxické. Avšak dosti hluboko pod touto hladinou harmin působí jako účinný a rychlý inhibitor monoaminooxidázy (IMAO). Takto se například halucinogen DMT, který by byl za normálních okolností při orálním požití neúčinný, stává vysoce psychoaktivním, jeli požit společně s harminem. Domorodí obyvatelé Amazonie během vytváření technik k přístupu do magických rozměrů, které jsou pro šamanismus nezbytné, velice bystře odhalili tato fakta. Tím, že v ayahuasce zkombinovali rostliny obsahující DMT a IMAO, odedávna využívají farmakologický mechanismus inhibice monoaminooxidázy, na který západní věda přišla až v 50. letech našeho století.
V přítomnosti harminu se DMT stává vysoce psychoaktivní látkou, která vniká do krevního oběhu a následně se dostává i přes mozkomíšní bariéru do centrálního nervového systému. V mozku velice efektivně soutěží se serotoninem o vazebná místa na synaptických spojeních. Tento zážitek pomalého uvolňování DMT trvá čtyři až šest hodin a je základem magického nebo šamanského pohledu na realitu, který je charakteristický pro ayahuasqueros a jejich kruh zasvěcenců. Neangažované nebo takzvaně objektivní styly antropologického výzkumu měly tendenci podceňovat kulturotvorný význam, který měly změněné stavy vědomí na kmenová amazonská společenství.
Zkušenost požívání ayahuasky - organického DMT spolu s liánou Banisteriopsis - má celou řadu charakteristických vlastností, které ji odlišují od zážitku s kouřením DMT. Ayahuasca je jemnější a působí mnohem déle. Obsahy halucinací se vztahují k organickému a přírodnímu světu rozdílných od titánských, cizorodých a nepozemských motivů, charakteristických pro kouřené DMT. Nikdo se zatím nezabýval otázkou, proč existují tak velké rozdíly mezi látkami, které jsou strukturálně podobné. Vlastně celý vztah určitých druhů vizí k látkám, které je podněcují, není dodnes dobře pochopen. V oblastech jejího původu berou ayahuasku jako všelék a říká se jí la purga, tj. očistný elixír. Je prokázána schopnost ayahuasky vymýtit střevní parazity, ve stadiu výzkumu je její schopnost léčit malárii. A její dlouhou historii účinného šamanského použití v lidové psychiatrii zdokumentovali Claudio Naranjo, Marlene Dobkin de Riosová, Luna a jiní.

Ayahuasca

Zážitek s ayahuaskou sestává převážně z neuvěřitelně bohatých vizuálních halucinací, které jsou zvláště náchylné k tomu, aby byly "poháněny" a řízeny zvukem, hlavně vokálně produkovaným. Z toho plyne, že součástí kulturního dědictví kmenů užívajících ayahuasku jsou obsáhlé repertoáry kouzelných písní ícaros. Schopnosti, sofistikovanost a oddanost jednotlivých ayahuasqueros se určují podle toho, kolik kouzelných písní jsou schopni si zapamatovat. Při samotném léčení pozře pacient i léčitel ayahuasku a zpívání kouzelných písní je společným zážitkem, jenž je z velké části vizuální.
Dopad dlouhodobého požívání indolových halucinogenů na duševní a tělesné zdraví není ještě dobře pochopen. Moje vlastní zkušenosti s populacemi mesticů v amazonské oblasti mě přesvědčují, že dlouhodobým důsledkem požívání ayahuasky je výjimečně kvalitní zdravotní stav a duševní svěžest. Ayahuasqueros zvukem a slovními pokyny směrují léčivou energii do různých částí těla pacienta nebo do dosud nepoznaných oblastí jeho osobní historie, kde se usadilo psychické napětí. Tyto metody se často výrazně podobají metodám moderní psychoterapie, jindy se dokonce zdá, že se jedná o porozumění možnostem a energiím, které západní teorie léčení ještě neobjevily.
V souvislosti s ostatními argumenty v této knize je třeba upozornit na opakované zprávy o stavech skupinové mysli nebo telepatické komunikace, ke kterým dochází u takzvaně nekulturních kmenových společenství. Naše skeptické nebo empirické zázemí nás nutí prohlásit taková tvrzení za nesmysl, ale měli bychom si to rozmyslet. Psychedelický zážitek nám však umožňuje klíčové poznání: zjistíme, do jaké míry jsme vzhledem k neprozkoumaným kulturním hodnotám a limitům jazyka nedobrovolnými vězni svých vlastních předpokladů a předsudků. Musí totiž věž velice vypracovaného a konkrétního vzhledu, s řadou existovat nějaký důvod toho, že v oblastech, kde lidé využívali indolové halucinogeny, lze jejich použití srovnat s magickou sebeléčbou a regenerací. Nízký výskyt vážných duševních chorob v takových populacích je dobře dokumentován.

Pokrm bohů: Šamanismus a ztracený svět
Terence McKenna, Pokrm bohů: hledání pravého stromu poznání, DharmaGaia , Praha 1999


Šamanismus a ztracený archaický svět

Mircea Eliade vystižně definoval šamanismus jako "archaickou techniku extáze". Použití termínu "archaický" je zde velmi důležité, protože nás upozorňuje na roli, jakou šamanismus bude muset sehrát ve skutečné renesanci živoucích archaických forem bytí, života a chápání světa. Šaman získává přístup do světa, jenž zůstává uzavřený těm, kdo žijí pouze v běžné realitě. V tomto jiném rozměru sídlí pomocné i zlovolné síl...

.... Jeho zákony nejsou zákony tohoto světa, připomínají spíše pravidla, kterými se řídí mýty a sny. Šamanští léčitelé trvají na existenci inteligentního Jiného, a to kdesi v blízkém rozměru. Ekologii duše nebo netělesnou inteligenci však věda nemůže uznat a pracovat s nimi, aniž by popřela své vlastní předpoklady, zvláště pokud toto Jiné bylo vždy součástí pozemské přírody, přítomné, ale neviditelné, jakýsi globální spiklenec.
Díla Carlose Castanedy a jeho imitátorů vyústila v určitou módu "šamanského vědomí". Tato móda zapříčinila, že postava šamana se změnila z okrajové figury v kulturně antropologické literatuře ve vzor chování pro členy neoarchaické společnosti. Přestože je šamanismus mohutným zdrojem lidové obrazotvor
nosti, moderní věda nikdy nebrala vážně nadpřirozené fenomény, které šamanismus předpokládá, a to i v těch vzácných případech, kdy psychologové a antropologové byli pověřeni jeho analýzou. Toto odmítnutí vidět paranormální jevy vytvořilo jakousi intelektuální a kulturní žlutou skvrnu v našem nazírání světa. Vůbec si neuvědomujeme existenci magického světa šamana, jenž je daleko zvláštnější, než si umíme představit.
Představte si šamana, který požívá rostliny, aby komunikoval se světem nelidských inteligencí. Připomíná nám to titulky bulvárních plátků. Ačkoliv nás antropologové neustále o takových věcech informují, nikdo nehne ani brvou, protože máme tendenci myslet si, že šaman své zážitky při intoxikaci interpretuje jako komunikaci s duchy nebo předky. My bychom asi takový zážitek interpretovali jiným způsobem, a proto si nic neděláme z toho, že nějaký chudý a nevzdělaný campesino si myslí, že mluvil s andělem.
Tento xenofobní přístup představuje vlastně zajímavou metodu zkoumání, protože říká: "Ukaž mi techniku své extáze, a já posoudím její účinnost." To jsem přesně udělal. Tady je dokumentace teorií a názorů, které zastávám.
Zpočátku mě šokovalo vše, co jsem viděl: svět šamanismu, spojenců, změn podob a kouzelných útoků je o mnoho realističtější než nějaké konstrukce naší vědy. Duchy předků a jejich stíny totiž můžeme vidět a cítit, můžeme je poznávat ve světě výjimečné reality.
Zaměříme-li svou pozornost na fenomén rostlinných halucinogenů, které používají šamani, očekává nás něco záhadného, nepředvídaného a bezmála nepředstavitelného. Lidé mimo naší západní kulturu, ti, kteří žijí ještě ve snovém čase analfabetismu, udržují plamen obrovského mystéria při životě. Uznání této skutečnosti a poučení se od nich vyžaduje značnou dávku pokory, ale to také je součástí renesance archaického způsobu života.
Tím nechci tvrdit, že bychom měli stát s otevřenými ústy před úspěchy "primitivů". To bychom ostatně jenom prezentovali jinou verzi "vznešeného divocha Cha-Cha". Každý, kdo kdy pracoval na tomto poli, si je vědom rozporů mezi naší představou o tom, jak by "opravdoví obyvatelé deštných pralesů" měli žít, a jejich skutečným každodenním kmenovým životem. Nikdo však ještě neporozuměl tajemné inteligenci světa rostlin nebo důsledkům tvrzení, že příroda komunikuje chemickou řečí, která je sice nevědomá, ale velice hluboká. Zatím jsme nepřišli na kloub tomu, jak halucinogeny transformují zprávy našeho nevědomí do obrazů ve vědomé mysli. Lidé archaických kultur vybrušovali své intuitivní schopnosti i smysly používáním různých rostlin, které měli po ruce. Měli málo času na filosofii. I důsledky šamanského objevu inteligence přírody čekají dosud m své plné ohodnocení.
Šamanismus mezitím tiše a mimo historii pokročil ve svém dialogu s tímto neviditelným světem. Šamanský odkaz může sloužit jako spolehlivá síla, zaměřující naši pozornost na kolektivní osud biosféry. Šamani věří, že lidstvo tady není bez spojenců. Jsou tu síly, které nám pomáhají v úsilí o zrození lidstva jako inteligentního druhu. Jsou však tiché a stydlivé, neskrývají se v korábech mimozemšťanů odněkud z hlubin kosmu, nýbrž jsou tady blízko, v samotné přírodě, u vodopádů, m loukách a pastvinách, na které nyní zabloudíme už jen zřítkakdy.

Proč náš lidský druh tak fascinují změněné stavy vědomí? Jak tyto stavy ovlivňují naše uvažování, naši estetiku i duchovní aspirace? Co ztrácíme kriminalizací jedinců, kteří chtějí užívat chemické látky k prožitku transcendentních a posvátných stavů otevřené mysli?
Doufám, že si odpovíme na tyto otázky upřímně. Pak snad i zpochybníme současné převažující názory, které odpírají přírodě duchovní rozměr a nazírají na ni jen jako na nějaký "zdroj", o nějž je nutno válčit a který je třeba drancovat. Informovaná diskuse o těchto problémech však jistě nebude pohodlná lidem posedlým kontrolou druhých, přihlouplým náboženským fundamentalistům a fašistům všeho druhu.
Otázka, jaký má naše společnost 20. století vztah k psychoaktivním rostlinám, otvírá následující otázku: Jak nás během doby formovaly ony neustále se měnící vztahy, které jsme během svého plahočení se bludištěm dějin utvářeli a rušili s různými členy rostlinného světa? Touto otázkou se budeme podrobněji zabývat v následujících kapitolách. Pramýtus naší západní kultury se otvírá v rajské zahradě pozřením ovoce ze Stromu poznání. Pokud se nepoučíme z minulosti, tento příběh může skončit celkovou otravou a devastací planety. Její lesy pak zůstanou pouhou vzpomínkou, biologická rovnováha bude otřesena a z našeho rodového dědictví zbude jen pustina zarostlá plevelem. Zřejmě jsme dříve, v minulých pokusech o pochopení svého původu a místa v přírodě, něco přehlédli. Jsme však dnes vůbec schopni ohlédnout se zpět do historie a pochopit zcela novým způsobem nejen svou minulost, ale i budoucnost? A naopak, budeme-li schopni oživit ztracený prožitek přírody coby živoucího mystéria, pak si můžeme být opravdu jisti i novými perspektivami kulturního dobrodružství, které se před námi otvírají. Dnes máme konečně příležitost oprostit se od temného historického nihilismu, jenž charakterizuje naši hluboce patriarchální a na dominanci založenou kulturu. Měli bychom tedy obnovit archaické chápání svého takřka symbiotického vztahu k psychoaktivním rostlinám jako zdroji poznání a harmonie, které k nám do lidského světa plynou z rostlinné říše. Tajemství našeho vědomí a schopnosti sebereflexe je nějakým způsobem spojeno s tímto komunikačním kanálem mezi neviditelným vědomím a lidmi. O tomto vědomí šamani tvrdí, že je duchem živoucího světa přírody. Zkoumání tohoto mystéria bylo pro šamany a šamanské kultury vždy důvěryhodnou alternativou života v izolované materiální kultuře. My, obyvatelé industriální demokratické společnosti, si můžeme vybrat: Bud prozkoumat tyto neznámé dimenze nyní, nebo počkat, až neustále se zrychlující destrukce života na planetě postoupí natolik, že jakýkoliv další výzkum pak bude zbytečný.

 

Vize Terence McKenny

Pokud bychom zkoumali pojetí smrti v nejrůznějších naukách od starého Egyptu přes novoplatonismus až ke křesťanství a nebrali v úvahu poslední tři staletí naší západní dějinné zkušenosti, opakovaně bychom se zde setkávali s představou světelného těla, jakési entelechie, která je za života vmísena do těla, aby se v okamžiku smrti obě části bytosti, tělo i duše, opět rozdělily. Jedna část ztrácí svůj raison d'étre, rozpouští se a její metabolismus se zastavuje, druhá odchází neznámo kam. Možná nikam, věříte-li, že vlastně vůbec neexistuje. Pak ovšem můžete mít problém jak si vysvětlit samotný život. Přestože se věda vyslovuje ke všemu možnému a vede si docela dobře například při vysvětlování jednoduchých systémů atomů, v současnosti je značně absurdní představa, že by byla schopna poskytnout jakoukoli odpověď týkající se podstaty života.

Člověk se rozhodne sevřít ruku v pěst a ono se tak stane, ačkoli věda neví, jak to vysvětlit. Zde jsme zcela mimo oblast vědeckých vysvětlení, neboť vidíme, že prvotní příčinou tohoto jevu je mysl. Je to jeden z příkladů telekineze: mysl přinutí hmotu k pohybu. Proto se potřebujeme zbavit strachu ze všech pohrdavých úšklebků, které tak často provázejí zkoumání duše, jejího původu i jejího osudu. Má zkoumání této oblasti vědy souvisela s psychedelickou zkušeností. V nedávné době jsem však svá pátrání zaměřil i do oblasti snů, protože sny jsou vlastně zobecněnou zkušeností hyperdimenze, do níž se život i mysl zdají být zasazeny. Freud se domníval, že sny jsou jakási "rezidua dne", zbytky denních zážitků. Já tvrdím, že mnohem užitečnější by bylo pokusit se vytvořit jakýsi geometrický model vědomí, vzít vážně myšlenku paralelního kontinua a uznat, že mysl i tělo jsou zasazeny ve snu, a že sen je prostorovou dimenzí vyššího řádu. Člověk ve spánku vstupuje do skutečného světa, zatímco svět bdělého vědomí je jeho pouhým povrchem, chápeme-li tento geometrický příměr doslovně. Že jakýsi holografický, informacemi vyplněný prostor skutečně existuje, částečně dokázaly i nejnovější experimenty v kvantové fyzice. Všechny informace jsou zároveň všude. Informace, která není dostupná tady, není dostupná ani nikde jinde. Informace se nacházejí v jakémsi druhu věčnosti, mimo dějinný čas, ve věčnosti s časově neomezenou existencí, o níž se ani nedá říci: "Byla tu vždycky." Nemá totiž časový průběh žádného typu. Nejsme primárně biologickými bytostmi, jejichž mysl by se objevovala jenom jako nějaká měňavá barevná duha či průvodní jev na vyšších úrovních biologické organizace. Jsme svého druhu hyperprostorovými objekty, které do hmoty vrhají svůj stín. A náš fyzický organismus je tímto stínem vrženým do hmoty.

V momentě smrti se to, co vrhá stín, "stahuje ze scény" a metabolismus ustává. Hmotná forma se hroutí a přestává být rozptýlenou a zmarněnou strukturou ve vlastní vymezené oblasti, kde dokáže přetrvávat navzdory entropii materiálu, který ve svém cyklu extrahuje energii a vylučuje odpad. Forma, která všemu fyzickému dávala řád, však smrtí zasažena není. I tohle deklarativní stanovisko má svůj původ ve světonázoru šamanské tradice, která ovlivnila i všechna vyšší náboženství. Šamanismus, právě tak jako některé typy jógy, včetně jógy taoistické, tvrdí jasně, že smyslem života je seznámení se s tímto posmrtným tělem, protože jen tak akt umírání nezpůsobí v naší psychice žádný zmatek. Člověk prostě pochopí, oč tu běží, bude vědět jak se zachovat, a uskuteční tak bezpečný a čistý průlom jinam. Přesto je umírání problém a je možné ho pěkně zbabrat. Člověk totiž není k věčnému životu odsouzen. Naopak. Díky své nevědomosti může tuto šanci promarnit.

Konečným smyslem šamanismu a správně žitého života je posílení duše a vyřešení vztahu ega k duši, aby tento přechod jinam mohl být uskutečněn čistě. Takový je tradiční postoj. Rád bych do tohoto modelu zahrnul i představu propasti, tedy pojem racionalisty nepříliš užívaný, nicméně ostatním dědicům naší židovsko-křesťanské kultury dobře známý jako "hlubší rovina duše". Je to představa, že svět jednou skončí, že nastane konec času, že kromě smrti každého jednotlivce existuje v historii i smrt celého lidského druhu. Zdá se, že od okamžiku, kdy jsme si uvědomili existenci své duše, až k rozvinutí apokalyptického potenciálu uplynulo zhruba sto tisíc let. I když je to v rozmezí biologického času jen chvilka, přesto jde o desetinásobek rozpětí naší známé historie. V této periodě všechno závisí na rovnováze, neboť vývojově jde o šílený spěch od hominida k hvězdným letům. Přeskok této stovky tisíc let znamenal výdej mnoha forem energie. Různá náboženství se objevovala a pohasínala jako jiskřičky, rodily se a zanikaly nejrůznější filosofie, objevila se magie i věda - a všechno se to snaží získat kontrolu nad energií při větším či menším stupni etické pevnosti. Možnost, že transformace druhu v jakousi hyperprostorovou entelechii bude zaražena již v samém svém počátku, zůstává neustále přítomna. Nemůže být pochyb o tom, že se dnes ocitáme ve finálních dějinných okamžicích krize přechodu - krize, která s sebou nese i konec historie, náš odchod z planety, triumf nad smrtí a osvobození jednotlivce od těla. Ve skutečnosti se tu setkáváme s nejzásadnější událostí, s jakou se planetární ekologie může setkat: s vysvobozením života z temného a tísnivého zámotku hmoty. Metafora duše jako housenky proměňující se v motýla je dobře známou analogií odedávna užívanou všude ve světě. Musíme tuto metamorfózu prodělat, abychom dokázali přežít zásadní okamžik, kdy se dějinné síly dají do skutečného pohybu.

Rozhovor s Terence McKennou

Rozhovor pro "Nové dimenze"
Michael Toms: Touha po poznání sebe sama zaměstnává lidstvo po tisíce let a v průběhu dějin přijala celou řadu nejrůznějších podob. V naší moderní technické a informační kultuře se střemhlav řítíme směrem k neznámému konci a většinou opomíjíme hlubší význam svého bytí. Otázky hodnot, etiky a významu lidské osobnosti zatlačuje do pozadí uctívaný praporec praktického přístupu a života ve materiálním světě. John Naisbitt, autor knihy Megatrends (Megatrendy), poukazuje na skutečnost, že prahneme po poznání, ačkoli se utápíme v informacích; podle jednoho vědeckého odhadu osmdesát procent veřejnosti nějakým způsobem usiluje o hlubší naplnění vlastního života. A stojíme před dalším paradoxem, protože obě tvrzení mohou být pravdivá. Zápas o vlastní osvobození cestou lemovanou paradoxy, a budeme-li studovat, jak jiné kultury v jiných sociálních podmínkách hledaly svou cestu, můžeme se víc dozvědět i o své vlastní kultuře. Žijeme ve vzrušující době, v níž vnímaná vnější realita působí jako životodárný katalyzátor v procesu zkoumání vlastní vnitřní reality.
Náš dnešní host Terence McKenna je jedním z literárních představitelů tohoto kulturního přerodu, jenž přitahuje naši pozornost ani ne tak pro odpovědi, které nalezl, jako spíš hru otázky, jež klade. Společně se svým bratrem Dennisem
je autor knihy Invisible Landscape: Mind, Hallucinogens, and the I Ching (Neviditelná krajina: Mysl, halucinogeny a I ťing) a působí jako nezávislý spisovatel, autor přednášek a výzkumník.

Jmenuji se Michael Toms a jsem moderátor následujícího hodinového programu.
Terenci, vítám vás u nás.

TM: Děkuji mnohokrát, jsem moc rád, že jsem mohl přijít.
MT: Takže, domníváte se, že se nacházíme ve stavu jistého přerodu? Opouštíme opravdu jednu kulturní éru vstupujeme do nové?
TM: Ve stavu přerodu jsme zcela nepochybně. Okamžik, v němž se nyní nacházíme, není nic menšího než konec dějin. Není ovšem žádný důvod, abychom se toho obávali.
domnívám se, že je to prostě běžná situace v okamžiku, kdy nějaký biologický druh chystá vzlétnout ke hvězdám.
MT: A my se chystáme vzlétnout ke hvězdám?
TM: Myslím si, že v rozmezí sta až tisíce let to bude
nevyhnutelnou záležitostí. Takový časový úsek je z hlediska geologického vývoje pouhým mrknutím oka. Z této perspektivy je celá lidská historie v podstatě jen přípravou na lidskou transcendenci planetární existence.
MT: A chceme vůbec opustit svou planetu?
TM: Zeměkoule je sice samozřejmě kolébkou lidstva,ovšem na druhé straně není možné, aby člověk zůstal ve své kolébce navždy. Lidská imaginace ve spojení s technologií se stala již tak mocnou silou, že nadále ji nebude možné vázat jen na povrch této planety, aniž to ohrozí naši bezpečnost Lidská imaginace již dosáhla tak neuvěřitelného potenciálu že jediným prostředím, které je schopno ji bezpečně pojmou je vzduchoprázdno hlubokého vesmíru. Tam můžeme realizovat architektonické sny, které nás dohnaly k vybudování Los Angeles nebo Tokia, a udělat to v měřítku a způsobem které nás uspokojí, namísto aby nás pokořovaly. Takže ano,myslím si, že nemůžeme pokračovat v rozvoji porozumění, aniž jako důsledek přijmeme i nutnost opustit tuto planetu. Už nejsme dvounohými opicemi jako kdysi, ale stali jsme se v přírodě v podstatě zcela novou silou. Pokládám lidskou řeč a kybernetiku za jakýsi amalgám možností lidských mozků, společenských struktur a počítačů, jenž představují tak obrovský hybný moment, že jediné místo, kde je možné dosáhnout jeho sebevyjádření, aniž by sám sebe zničil, je(slovy Jamese Joyce) "tam nahoře".
MT: Čeká nás tedy kdesi velmi, velmi daleko ve vzdálené galaxii budoucí společnost připomínající hvězdné války? Jako protipól naší minulosti?
TM: Myslím, že taková je už naše přítomnost, zatímco naše budoucnost je pravděpodobně naopak zcela nepředstavitelná. Myslím si, že tento přerod, jenž bude impulsem k opuštění planety, v sobě bude zahrnovat rovněž transformaci našeho vědomí. Nebudeme už nadále žít jako bytosti z 50. let. Naše mysli se přerodí v něco nového, abychom pak mohli opustit planetu s grácií. Myslím si, že právě v tomto okamžiku do hry vstupují psychedelické látky, protože anticipují budoucnost; pravděpodobně jsou nositeli informací, které nejsou dostupné v rámci zákonů normální kauzality. Takže zkušenost s nimi v sobě nese prorocký rozměr, vhled do potenciálu vzdálených budoucích staletí,který tyto látky umožňují. Kulturní přerod tohoto rozměru nemůže být jednoznačný, neboť již jen samotná představa, že jako biologický druh opustíme planetu Zemi, musí být stejně drásající, jako když dítě musí opustit svůj rodný domov. Pokud však takový krok jednou uděláme, pak už pro nás navždy bude nedosažitelné to, co necháme za sebou. Na druhé straně taková je však povaha vývoje: je to série sebetransformací, přechodů z jedné úrovně do druhé. A my se teď zkrátka ocitáme v okamžiku vstupu do nové úrovně, která představuje fyzické opuštění povrchu planety a obnovené spojení s obsahem kolektivního nevědomí našich myslí. K oběma těmto věcem dojde zároveň, a přesně o to podle mého názoru běží v druhé polovině 20. století.
MT: Všeobecně vzato, veřejnost však psychedelika masově nepřijala. Myslíte, že se tato situace změní?
TM: Nijak zvlášť. Psychedelika určitým způsobem fascinují zvláštní skupinu lidí a takto katalyticky ovlivňují společnost, vnášejí do ní nové myšlenky a uvolňují v lidském společenství jistý druh kreativní energie. Osobně bych nebyl svědkem návratu psychedelické hysterie jako z 60. let. Jsem přesvědčen, že je naprosto v pořádku, že tyto věci jsou dnes předmětem zájmu mnohem menšího množství; tato skupina má ovšem pravděpodobně daleko větší odhodlání a mnohem lepší představy, co tyto věci vlastně znamenají. Ve skutečnosti jsou to takřka stejní lidé, je jich jenom méně a za posledních dvacet let se jim podařilo nashromáždit poměrně značnou sumu zkušeností. Přesto se ani zdaleka nedomnívám, že by již padly veškeré hranice psychedelického výzkumu. Jeden z námětů, o nichž píšu a mluvím, je jistý jev, který mnoho lidí zažilo při setkání s halucinogeny psilocybinové skupiny, jež nejsou součástí standardního modelu psychedelických substancí. Mám na mysli fenomén vnitřního hlasu, podobný Logu, který jakoby přicházel z nějaké nadlidské
sféry, z jiného prostoru. Pokládám jej za projev odlišné inteligence - entity, která se natolik vymyká normální struktuře ega, že i kdyby nebyla mimozemská, stejně tak působí. Její bizarnost a odlišnost od našich běžných představ o realitě je tak velká, že kdyby tu zítra přistály létající talíře z Plejád, nebylo by toto tajemství o nic méně zajímavější.
Přijde mi docela zábavný způsob, kterým vědecká komunita pátrá po mimozemské inteligenci. Definovala ji po svém a nasměrovala radioteleskopy, aby pátraly v hlubinách galaxie po jejích signálech. Nejsilnější radioteleskop na světě se nachází v Arecibu na Portoriku a na polích ve stínu jeho obří konstrukce rostou psychedelické houby a krávy se tam poklidně popásají ve slunečních paprscích. Myslím, že to je úžasný vzájemný průnik pojmů blízkost a vzdálenost. Jsem přesvědčen, že mimozemšťany je třeba hledat v psychické dimenzi a že hlavním problémem není a absence komunikace, nýbrž přebytek neprotříděných signálů. Skutečnost je taková, že šamani, mystici a mudrci naslouchali hlasům a hovořili s bohy i démony přinejmenším už v paleolitu. Neměli bychom tuto možnost komunikace zavrhovat - podle mého názoru je daleko pravděpodobnější, že rozvinutá civilizace by komunikovala meziprostorově a telepaticky a že existují neomezené časové dimenze, v nichž inteligentní druhy mohou rozvíjet tento způsob komunikace.
Pokládám za velmi zajímavé, že tryptaminy psilocybin a DMT při ostatečném dávkování velmi spolehlivě spouštějí cosi, co lze popsat jedině jako fenomén podobný kontaktu, a to nejen jako vnitřní hlas ve vlastní hlavě, ale také jako klasické motivy létajících talířů v podobě vířících disků, čočkovité objekty, výtvory konstruktérů z odlišných dimenzí. Zdá se, že se jedná o cosi velmi pevně zakotveného v lidské psychice a já bych rád tomu přišel na kloub. Pokládám to za velmi zvláštní projev naší psychiky a odmítám akceptovat kteroukoli ze současných teorií od tvrzení, že se nic takového vůbec neděje, až po názor, že se jedná o pokus o kontakt ze strany druhu obývajícího planetu, jež obíhá kolem nějaké jiné hvězdy. Myslím si, že tato odlišná inteligence je něco tak bizarního že sama sebe vydává za mimozemšťana, aby nás nevyděsila přímočarým sdělením o své skutečné identitě.
MT: Z vašeho prohlášení vyplývá, že se jedná o něco, co je mimo nás samé. A to mě zajímá.
TM: Ten dualismus vnitřního a vnějšího je třeba překonat. Jedná se zjevně o transcendenci individuality. Myslím si, že se jedná o jakousi Nadmysl (Overmind) druhů a že demokracie rozhodně není tou nejvyšší formou lidské organizace. Jedná se o dimenzi, do které žádný z nás ještě nikdy nevkročil - společnou mysl všech druhů. Je to ruka na kormidle dějin. Nejedná se o žádnou vládu ani náboženskou skupinu, ale v podstatě o to, co nazýváme lidským podvědomím. Není to však nevědomá záležitost a není to ani jen jakási kybernetická databáze mýtů a paměti. Spíše bych to viděl jako jistý druh organizované entelechie (síla působící v látce pohyb a tím postupně uskutečňující svůj tvar; účelová činnost, jíž se možnost stává skutečností), která se zcela liší od primátů, ačkoli lidské dějiny jsou odrazem jejího vlivu na primáty. Může to být například bytost sestávající z čiré informace, vytvořená z jazyka. Vkládá myšlenky do proudícího toku dějin, aby primáty pozvedala ke stále vyšší a vyšší úrovni sebereflexe. Dnes jsme dosáhli okamžiku, kdy masky padají z tváří a my zjišťujeme, že uvnitř té opice je anděl bojující za své osvobození. A to je v podstatě celý obsah krize dějin, kterou pokládám za nezbytný chaos, jenž povede k novému a atraktivnějšímu řádu. Jsem v této záležitosti velký optimista.
MT: Terenci, hovořil jste tady o zcela výjimečných skutečnostech a mně se zdá, že ve společnosti panuje obrovské množství předsudků proti psychedelikům a jejich užívání. Jako by všichni cítili až panický strach z odhalení tajemství, která tyto substance prozrazují. Jak je to s těmito předsudky? Jak se je podaří vyvrátit? Co je řešením této situace?
TM: Myslím si, že se jedná o mnohem komplikovanější záležitost než jsou předsudky. Podstatou těchto předsudků je respekt, protože většina lidí cítí, že tyto látky pravděpodobně opravdu způsobují to, co o nich jejich příznivci prohlašují. Myslím, že celé hnutí za lidský rozvoj v 70. letech můžeme vidět jako výraz přání pokračovat v té cestě dovnitř sebe sama, aniž by člověk musel absolvovat to, co se s ním stane, když si vezme 250 mikrogramů LSD. Pokládám sice všechny tyto další metody za účinné, ale myslím si, že pouze čirá síla halucinogenů s lidmi skutečně zatřese. Buď je milujete, nebo nenávidíte, neboť skutečně rozpouštějí váš dosavadní názor na svět. Pokud vám vyhovuje přímý zážitek toho, jak vám celá vaše ontologická struktura ujede pod nohama – pokud si myslíte, že právě tohle je vzrůšo -, pak si pravděpodobně psychedelika zamilujete. Na druhé straně je to pro jiné lidi pravděpodobně ta nejhorší představitelná věc, neboť se v realitě orientují právě pomocí různých druhů víry. Pomocí psychedelik se však vaše brány vnímání očistí, a vy najednou vidíte velmi, velmi hluboko. Strávil jsem nějakou dobu v Indii a často jsem navštěvoval místní, velmi uznávané sádhuy. Setkal jsem se tak s mnoha lidmi, kteří už dosáhli toho, čemu já říkám moudrost stáří. Ale moudrost stáří je jenom určitý druh taoistického poznání, jak žít, a neříká nic o dimenzích, odhalovaných psychedelickými látkami. Za tím účelem se musíte vydat na místa, kde se praktikuje halucinogenní šamanismus, zvláště pak do Amazonie, a tam zjistíte, že kromě moudrosti, jak rostě žít v obyčejné realitě existuje ještě gnosis, tj. hlubší poznání, jak se po pohybovat realitami neobyčejnými. A tyto reality jsou tak vyjímečné, že setkání s nimi nás připraví o poslední zbytky domýšlivosti, neboť najednou zjišťujeme, že nemáme k dispozici o nic hodnotnější teorii o tom, co je to vlastně Mysl, než mají místní domorodci. Víra šamana kmene Witoto a víra fenomenologa z Princetonu mají stejnou naději na svou oprávněnost. A neexistuje ani žádný arbitr, který by to mohl rozsoudit. Tento prostor se nám dosud nepodařilo opanovat. Byli jsme sice už na Měsíci, změřili jsme hloubky oceánů a dostali se do samotného srdce atomu, ale dovnitř sebe se bojíme pohlédnout, protože cítíme, že právě v tomto prostoru mizí veškeré protiklady. Jistý druh předsudků proti psychedelikům se objevil v psychoanalytických kruzích v 20. a 30. letech, kdy tyto substance byly pokládány za výstřednost a určitý druh zábavy. Psychedelika se totiž dotýkají velmi citlivého místa: otevírají téma podstaty lidské bytosti, a to přivádí některé lidi do úzkých.
MT: Jaký význam má výzkum jiných realit?
TM: Věřím, že stejný význam jako účast na výzkumu běžné reality. Jeden alchymistický výrok praví, že člověk má číst ty nejstarší knihy, slézat ty nejvyšší hory a putovat těmi nejrozsáhlejšími pouštěmi. Myslím si, že již samotný fakt bytí člověka do jisté míry zavazuje k tomu, aby se snažil přijít na to, oč tu vlastně běží. Protože však veškeré primární informace o tom, co se děje, přicházejí prostřednictvím smyslů, je třeba pohlížet velmi opatrně na jakoukoli rostlinu nebo substanci, měnící úroveň smyslového vnímání. Častokrát jsem se již zmínil, že z chemického hlediska je pozoruhodné, můžete-li v psychedelicky zcela inaktivní molekule změnit polohu jediného atomu ve struktuře a z ničeho nic získáte velmi silnou psychedelickou látku. Pokládám to za dokonalý důkaz toho, jakým způsobem vykládáme hmotu a mysl. Přesunutím jediného atomu z jedné známé pozice na jinou známou pozici změníme charakter zážitku z nijakého na strhující. To znamená, že mysl a hmota jsou na kvantově mechanické úrovni jednou jedinou entitou. To také znamená, že termín jiná realita je v jistém smyslu nesprávný, pokud má postihnout kategorii odlišnou od běžné reality. Je to jednoduše tak, že je stále víc a víc a víc reality a část z ní je uvnitř naší hlavy a část je vykázána ven prostřednictvím koncepce třírozměrného newtonovského prostoru.
MT: Myslím si, že většina z nás prostě akceptuje každodenní realitu jako jedinou možnou. Hovoříte tu o cestách do zásvětních sfér, které daleko přesahují chápání či touhy většiny lidí.
TM: Domnívám se, že existuje jakýsi šamanský temperament, který lze charakterizovat jako touhu po poznání - poznání ve smyslu řeckého slova gnosis. Poznání, kterého člověk nedosáhne předplacením časopisu Scientific American, jenž mu potvrdí vše, v co věří, ale kosmologické vědomí založené na bezprostředních, prakticky využitelných zkušenostech. Jak vidíte, nevěřím, že se svět skládá z kvarků či elektromagnetických vln, z hvězd nebo planet ani ničeho podobného. Věřím, že svět je stvořen jazykem, a toto je zcela základní a zároveň úplně přehlédnutý poznatek. Konstrukce létajícího talíře není ani tak záležitost hardwaru, jako spise poetická výzva. Pro lidi bývá často velmi těžké si představit, o čem přesně mluvím. Snažím se ale pouze vysvětlit, že úhelným kamenem reality je mysl a že tato mysl je i základní úrovní bytí. Na Západě jsme prostě po víc než tisíc let uplatňovali špatný přístup. Ale pokud jednou dojdeme ke správnému pochopení věci a využijeme-li to, co jsme se naučili při své malé exkurzi třírozměrným prostorem a hmotou, stvoříme pro lidstvo novou vizi, která bude spojením Východu a Západu.

MT: Říkáte, že svět je vytvořen jazykem. Ale co s těmi výjimečnými realitami, které naprosto přesahují možnosti jakéhokoli jazyka, tak jak ho chápeme v běžném slova smyslu.
TM: Ano, tyto reality jsou běžným jazykem nepopsatelné. Vždycky si vzpomenu na Filóna Alexandrijského, který psal o Logu. Položil si otázku: "Existuje ještě něco dokonalejšího než Logos?" A sám si odpověděl, že by to byl Logos, který by nebylo možno slyšet, ale bylo by možné jej vidět. A představoval si formu komunikace, v níž by prvotním receptorem nebyly uši, ale oči. Šlo by tedy o jazyk, jehož význam by nevytvářel slovník mluvených slov ale o jistý druh hyperjazyka, jenž by přímo generoval třírozměrné objekty, umožňující dokonalé porozumění mezi lidmi. Možná že to z hlediska běžné reality zní divně, ale právě takové formy souznění smyslů a nesrozumitelných synestetických jazyků jsou obvyklé v psychedelických stavech.
MT: Terenci, mohl byste nám Filóna představit a říci, kdo to byl?
TM: Byl to alexandrijský Žid, jenž žil ve 2. století, cestoval po celém helénistickém světě a diskutoval o všech významných kultech, náboženstvích i kosmogonických teoriích své doby. Je pro nás tudíž jedním z hlavních zdrojů informací o helénistické době.
MT: Jaký je váš názor na Sókratovo vidění světa?
TM: Myslím si, že je těžké nebýt platonikem, ale přesto se domnívám, že bychom s tímto postojem měli bojovat, či alespoň se ho snažit změnit. Pokládám sám sebe za jakéhosi whiteheadovského platonika. Je jisté, že psychedelické zážitky prokázaly ústřední platónskou myšlenku o idejích - archetypálních formách, bytujících mimo čas. Novoplatonikové, zvláště Plótinova a Porfyriova škola, jsou psychedeličtí filosofové. Jejich teorie o postupném procházení stále více se prohlubujícími hierarchickými stavy je sofistikovaným vyjádřením šamanské kosmologie, kterou člověk experimentálně odhalí, začne-li se zabývat psychedelickými látkami.
MT: Podle mého názoru si ale většina z nás vůbec neuvědomuje, že řecká kultura a eleusinská mystéria v sobě zahrnovaly také něco velmi podobného psychedelikům. Tedy že skutečnými základy západní civilizace je kultura, která ve své podstatě stavěla na zážitku a rituálu doprovázeném užíváním psychedelik.
TM: Ano, po více než dva tisíce let každý, kdo v antickém světě něco znamenal, konal pouť do Eleusiny a absolvoval zážitek, jenž byl podle velmi přesvědčivé argumentace Gordona Wassona a Carla Rucka halucinogenní intoxikací způsobenou námelem. Samozřejmě že jakmile křesťanská církev upevnila své mocenské pozice, zlikvidovala platónské akademie a učinila patřičné kroky i proti tzv. pohanskému a heretickému poznání. Nejen platonici, ale také všechny gnostické sekty a mysterijní školy byly vystaveny represi. Rád si hraji s myšlenkou, že tato represe skončila velmi prapodivným způsobem, když v roce 1953 Gordon Wasson a jeho žena Valentina objevili kult psilocybinových hub ve vesnici Huatla de Jimenéz. Bylo to, jako kdyby Éros, mučedník Starého světa, byl objeven spící v mexických horách a zachráněn. Zážitek vyvolaný houbami se velmi podobá prožitku genia loci, božstva podle řeckého vzoru - nikoli Boha, který rozvěšuje hvězdy po nebesích, ale místního božstva předkřesťanské bakchistické přírodní síly, které je sice velmi odlišné, ale přesto rozhodně naplňuje naše očekávání, jaký by takový prožitek měl být.
MT: Zajímavé je, že v naší kultuře je houba symbolem smrti a zkázy - symbolem nukleárního výbuchu.
TM: Ano, můj bratr to jednou přesně vyjádřil, když se zeptal: "Jaká houba roste na konci historie? Houba Fermiho, Oppenheimera a Tellera, anebo houba Watsona, Alberta Hofmanna a Humphreyho Osmonda?"
MT: Mám takový pocit, že ta druhá je bezpečnější.
TM: Nejenom že je bezpečnější, ale mohla by také ukázat cestu, jak se vyhnout nebezpečí té první. Je to jako v té fyzikální slovní hříčce, která říká, že síla, která osvobozuje, a síla, která ničí, mohou mít stejnou podobu. Alchymisté tomu říkají coincidencia oppositorum.
MT: Jsme svědky úžasné synchronicity. Při rozhovoru s Andym Weilem, autorem knihy The Natural Mind (Přirozená mysl), mě zaujala informace o objevu nové houby obsahující psilocybin, o které dosud nikdo nevěděl. Zdá se, jako kdyby se objevila právě teď, protože je k tomu důvod.
TM: Je vzrušující, kolik nových druhů bylo objeveno od toho okamžiku, kdy lidé zaměřili svou pozornost na halucinogenní houby. Lidé našli houby obsahující psilocybin v Anglii a ve Francii, v lokalitách, kde pravděpodobně neexistuje žádná kulturní historie jejich užívání. Přitom je zajímavé, že kulturní užívání vstoupilo do lidských dějin pravděpodobně velmi záhy. Halucinogeny nejsou nijak vítanou záležitostí v zemědělských společenstvích. Myslím, že Weston La Barre kdysi poznamenal, že jakmile se člověk jednou naučí pěstovat rostliny, jeho bohové se přemění z extatických božstev halucinogenů na boha kukuřice či boha potravy. Z jeho života pak vymizí věštění úlovku a počasí během extatického užívání halucinogenů a spíše ho zajímá každodenní okopávání políčka. Už jste se zmínil o předsudcích vůči halucinogenům. Myslím si, že kulturní potlačení halucinogenů sahá až někam zpátky k počátkům zemědělství, kdy došlo ke střetu rostlinných božstev ztělesňujících naprosto odlišné životní styly.
MT: Je psilocybin ilegální?
TM: Ano, klasifikovaný jako nebezpečná droga první kategorie. Psilocybin se dostal na seznam ve stejné době jako LSD, přestože celá ta záležitost byla veřejně prezentována, jako kdyby mimo zákon bylo postaveno pouze LSD. Po pravdě řečeno, v té době se na seznam nelegálních látek dostal značný počet substancí, aniž se o tom vůbec kdy vedla jakákoli veřejná debata! Všechna psychedelika skončila v jednom pytli s LSD jako modelovým případem. Přitom se tyto látky ve svých účincích od sebe poměrně značně liší a jednotlivé substance spouštějí zcela odlišné škály psychedelických efektů. Ale ano, psilocybin je ilegální.
MT: Jsou houby ilegální?
TM: Houby jsou také ilegální, pokud obsahují psilocybin.
MT: Připomněl jste mi vyprávění Andyho Weila, jak se procházel mezi rodinnými domy v centru Seattlu a sbíral psilocybinové houby na trávnících před vilkami.
TM: Anglické zákonodárství přijalo názor, že by bylo absurdní postavit mimo zákon rostlinu, která se volně vyskytuje v přírodě. Rozhodli se, že ilegální je jenom ta chemikálie. Což pokládám za velmi moudrý pohled na věc. Všiml jsem si ale, že Kanada nedávno dala přednost americké interpretaci před britskou.
MT: Druh znalostí a informací, který prezentujete, není obecně dostupný. Nejsou to poznatky, na něž by člověk mohl narazit v typické akademické antropologické studii, přestože se toto poznání zjevně neustále rozšiřuje. Z nějakého důvodu
stojí vně kulturních institucí. Zaprvé, proč si myslíte, že tomu tak je? Jistě na to existuje logická odpověď. Ale mohl byste nám také říci, jaká bude podle vás budoucnost tohoto druhu znalostí?
TM: Myslím si, že to v jistém smyslu signalizuje znovuzrození instituce šamanismu v kontextu moderní společnosti. Antropologové neustále poukazují na to, jak důležití byli šamani v úloze sociálního katalyzátoru ve své skupině, přestože vždy žili na okraji společenství - na okraji dosahu politické moci a obvykle i na okraji fyzickém, neboť žili v určité vzdálenosti od vesnic. Domnívám se, že elektronický šaman - tj. osoba, která podniká výzkumné výpravy do těchto prostorů - žije proto, aby nám po návratu mohl o nich vyprávět. Pevně doufám, že nyní vstupujeme jako druh do období dospělosti. Myslím, že už si nemůžeme nadále dovolit zakázané oblasti lidské mysli či existenci bezduché kulturní mašinérie. Dosáhli jsme takové akumulace moci v lidských rukou, že je nezbytné konečně už pochopit, kdo vlastně jsme. S definicí lidství, vytvořenou židovsko-křesťanskou tradicí, se ovšem nijak daleko nedostaneme. Potřebujeme naplno prozkoumat otázku vědomí, protože lidské bytosti jsou nadány takovou mocí, že se z nich už stal definující faktor na této planetě. Nabízí se otázka: "Je člověk dobrý?" a pokud je odpověď kladná, hned nato druhá: "A k čemu člověk vlastně je?" Šamani nám ukazují cestu, protože jsou to vizionáři, básníci, tvůrci kultury, jasnovidci - všechny tyto role, jež známe v daleko konvenčnější formě, jsou v jejich osobě soustředěny do jediného celku a mnohonásobně zesíleny. Jsou pro nás ostatní kulturními vzory. Odjakživa platilo, že šaman má přístup do nadlidských dimenzí a že je nadán nadlidskými vlastnostmi, takže je zároveň důkazem potenciálu veškerého lidstva pro dosažení transcendence. Šaman je, můžeme-li to tak říct, určitý vzor, a já jsem zaregistroval novou vlnu zájmu o tyto věci. Zájmu signalizujícího přesvědčení části společnosti, že je třeba se k těmto modelům vrátit. Proto například je Skywalker, jméno hlavního hrdiny fenomenálních Star Wars, přímým překladem slova "šaman" z jazyka tunguzské oblasti, odkud sibiřský šamanismus pochází. Takže tito hrdinové, kteří jsou bezprostředním výrazem naší dnešní kultury, jsou hrdinové šamanští. Ovládají sílu, která je větší než kdokoli a cokoli, a udržují harmonii a řád galaxie, což se přesně děje i ve skutečnosti. Až zjistíme, jak hluboká je to pravda, budeme s to si i uvědomit, jak omezený byl náš předchozí názor na svět. Myslím, že J. B. S. Haldane řekl: "Svět možná není jen zvláštnější než předpokládáme, může být dokonce zvláštnější, než předpokládat dokážeme."
MT: Řekl bych, že postava seriálu jménem Yoda je rovněž šamanský typ hrdiny.
TM: Přesně tak.
MT: Mluvíme tu o šamanech a šamanismu a to znovu vyvolává otázky přesahující hranice jednotlivých kultur. Domníváte se, že šamanismus dnes přijímá novou formu?
TM: Věřím spolu s Gordonem Wassonem a dalšími, a naopak v rozporu s Mirceou Eliadem, významným autorem knih o šamanismu, že primární je halucinogenní šamanismus. Tam, kde šamanské techniky nezahrnují požívání halucinogenních rostlin, šamanismus zjevně upadá. Připomíná pak spíš jen jakousi rituální nápodobu toho, co je skutečný šamanismus. Nositeli šamanismu nastávající éry budou lidé začlenění do naší kultury, kteří budou bez problémů užívat psychedelické rostliny a kteří definitivně změní tvář naší kultury tím, že budou zkoumat tyto prostory a vracet se s uměleckými díly, poetickými popisy nebo vědeckými myšlenkami. Domnívám se, že psychedelická dimenze souvisí s dimenzí inspirace a snů, a jsem rovněž přesvědčen, že historie se vždy vyvíjela na základě pronikání myšlenek z těchto zásvětních sfér do hlav vnímavých mužů a žen. Změnilo se jednoduše jen to, že dnes se nám s halucinogeny dostává do rukou i jakási propustka do těchto sfér. Nadále již nebudeme závislí na kterémkoli z faktorů, které dřív kontrolovaly pronikání novosti do lidských dějin. Osvojili jsme si tuto úlohu a tento fakt zintenzívní a zrychlí kulturní krizi, jež nás vede ke konečnému řešení.
MT: Takže můžeme očekávat i sociální změny jako důsledek změn osobních v míře, jak pokračujeme ve stále intenzivnějším zkoumání těchto sfér?
TM: Sociální změny nebývalého rozsahu! Dnes prožíváme proces, jenž směřuje k okamžiku, který nazývám obrácením těla naruby. Díky rozvoji médií a kybernetiky se blížíme k bodu, kdy bude možné vnímat vědomí nezávisle na těle. Změnili jsme se. Už nejsme dvounohé opice, ale spíše jakési kybernetické korálové útesy, sestávající z organických a anorganicky technologických součástí. Stali jsme se silou, která dokáže uchopovat neorganizovaný hrubý materiál a ve výsledku vypouštět technické objekty. Změnili jsme klasické definice lidství. Se svými databankami, agenturami na předpověďmi počasí, počítačovými sítěmi a množstvím úrovní, kterými jsme napojeni do vesmíru, připomínáme spíše jakýsi obří kolektivní organismus. Proměňuje se i to, jak vidíme sami sebe. Opice je už takřka věcí minulosti a po pravdě řečeno zcela zapomenuta bude co nevidět. Znovu si dovolím vzít létající talíř jako příklad budoucí úrovně lidstva. UFO představuje jakýsi druh zlomové transformace člověka, kdy duše je projevem zbožštění technologie. Tato eschatologická událost vrhá obří stín prostupující historickou krajinou proti běhu času. Je jako Siréna zpívající na konci času, zvoucí k sobě veškeré lidstvo zrozené za poslední statisíce let. Přivábila nás dolů se stromů do historie a provázela nás sérií mnohaúrovňových kulturních skoků až k bodu, kdy se ta věc uvnitř opic - tedy bytost stvořená z čirého jazyka a čiré imaginace, jejíž úmysly ohledně vlastní transformace jsou naprosto nebetyčné - zvolna objevuje a plně se zrodí v okamžiku, kdy lidstvo opustí tuto planetu. Není to nic, co by se dalo jednoduše změřit a přesně definovat, přesto právě tento proces bude hlavním směrem vývoje nejbližších zhruba padesáti let. A na konci tohoto časového úseku bude náš druh dlít mimo planetu, bude transformován a plně propojen od nejzazších hloubek k nejvzdálenějších výšinám.
MT: Mluvíme tu o nějakém novém druhu křesťanské smrti, vzkříšení a nanebevstoupení?
TM: Až na to, že se to stává skutečnou historií. Dochází k tomu, že ráj přislíbený duši skutečně vstupuje do dějin. Člověk technologického věku vzal apokalyptické záměry křesťanství tak vážně, že se rozhodl je realizovat. Stalo se to vlastně vůdčím symbolem toho, čím chceme být. Rád bych tu připomněl báseň Williama Butlera Yeatse "Sailing to Byzantium" (Plavba do Byzance), v níž hovoří o umělé podstatě věčnosti: Jakmile se konečně vymaním z přírody nikdy už nechci tělesnou formu z její říše radši chci tělo ukuté řeckými kováři z tepaného zlata a zlatého smaltu abych mohl střežit bdělost klimbajícího císaře či abych usedl na zlatou větev a zpíval urozeným pánům a paním z Byzance o tom, co minulo, míjí anebo nadejde.
V této představě se lidské tělo stane nezničitelným kybernetickým objektem. A přesto uvnitř tohoto nezničitelného kybernetického objektu je holografický otisk těla přenesený do snu. Je to obraz člověka přeměněného a vypuštěného do informačního hyperprostoru, kde se člověk stane součástí věčného koloběhu, ale zároveň jako by kráčel po dokonalých rajských plážích. Chystáme se uvolnit sílu, která nám umožní uskutečnit naše nejhlubší kulturní aspirace. Proto musíme zjistit, jaké vlastně tyto aspirace jsou.
MT: Jaký je váš názor na myšlenku, že prostory, o nichž jsme zde mluvili a o nichž jste nám toho tolik řekl, jsou dimenzemi, kterých lze dosáhnout i bez užití psychedelik.
TM: Projezdil jsem celou Indii a podle mého skromného názoru to je velmi nepravděpodobné. Vždycky, když jsem se setkal s duchovně rozvinutými lidmi, položil jsem jim otázku: "Co mi můžete ukázat?" Zkušená moudrost starého muže je jedna věc, amazonský šaman užívající halucinogeny se však pravděpodobně dostane mnohem dále. Zřejmě existují psychické techniky, kterými lze psychedelika nahradit, ale účinnost a spolehlivost halucinogenů hovoří podle mého názoru zcela jasně v jejich prospěch. Jen souvislá řada kulturních tabu může zabránit člověku, aby se pustil do halucinogenního šamanismu, jenž očividně představuje cestu k transcendenci. Je třeba si uvědomit, že na jisté úrovni jsme chemickými systémy. Nemyslím všeobecně, ale pouze to, že existuje chemická úroveň, na které můžeme ovlivnit změnu obrazů, vstupujících do systému a vystupujících ven na vyšších úrovních.
MT: Navrhujete tedy, aby lidé sami experimentovali?
TM: Aby brali halucinogeny? No, já nevím, jestli je mají sami brát - zřejmě ne, i když já osobně tomu vždy dávám přednost. Podle mého názoru je třeba halucinogeny brát v situaci charakterizované minimem smyslových podnětů. Neexistuje nic lepšího než ležet ve tmě se zavřenýma očima. Lidé vyžadují hudbu, procházejí se v přírodě a dělají spoustu podobných věcí. Příroda a hudba jsou samy o sobě krásné. Jsou to otisky psychedelického zážitku, které se k nám dostávají v normální realitě. V konfrontaci se silným psychedelickým prožitkem však jsou pouze překážkou. Pokud ležíte v tichu a v naprosté tmě, pak se v temnotě za zavřenýma očima odehrávají velmi zajímavé věci. A právě z této sféry přichází tajemství a tam se i vrací.
MT: Ptal jsem, zda člověk má nebo nemá mít průvodce.
TM: Nemyslím si, že by lidé měli tyhle věci dělat bez průvodce, pokud se necítí sebejistí na základě dlouhé řady experimentů a jsou přesvědčení, že jej nepotřebují.
MT: Terenci, děkuji vám, byl to fascinující rozhovor. Byl bych rád, kdybyste s námi mohl strávit ještě několik dalších hodin, pokud budeme mít příležitost.
TM: Velmi rád jsem si vámi o těchto věcech povídal. Líbí se mi, když se tyhle myšlenky zveřejňují. Pokládám za velmi důležité o tom mluvit způsobem, který začíná být možný teprve teď. Vzhledem k vývoji v 60. letech je třeba
tyto zkušenosti sdílet a dívat se zpátky i pohlížet kupředu a pokusit se dosáhnout dospělého rozhodnutí ve věci naši kultury a její podstaty.
MT: Díky, že jste přišel, Terenci.
TM: Já děkuju vám.

 

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky sex

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.